Jaro je tu, lidi šííílííí...

Tjena!

Dlouho jsem nic nenapsal a jako omluvu si můžete domyslet všechny možné výmluvy od toho, že mě držel v zajetí nelítostný mýval až po zánět palce na noze. Já vím, půjdu do pekla. Nemožné se ale stalo skutečností. Žiju a dneska se cítím více jako los než za těch minulých osm měsíců. Takže co bych vám řek? Mám pár receptů připravených na to, abych je jenom sepsal a taky mám v hlavě cosik o Velikonocích. Ale asi na to budu zatím kašlat, protože je jaro. Dneska to konečně přišlo. Jaro. Jaró! Rozkvetly třešně na Kungsträdgården a sešel se tam snad celý Stockholm; a i když jsem stále ještě churav, musel jsem se tam vypravit taky, abych udělal fotku a alespoň někdo mi věřil. Sedím teď na pobřeží na trávě kousek od umělecké školy a poslouchám vlny a v dálce šumění města. Jo, racci jsou tady taky, potvory jedny. Samozřejmě jsem si koupil 3 deci mléka a cítím se víc švédsky než kdy jindy. Nebo více jako los? Vždyť je to to samé. Prostě idylka jak cyp a tečka.

Podělím se teda alespoň o pár myšlenek. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, proč jsem se tak usilovně snažil dostat právě sem. Všechno to začalo, jak už to u velkých věcí asi bývá, v „dávném“ dětství. Bylo mi asi 10, když jsem poprvé přečetl celou knihu, která, jak se teď asi ukázalo, mě ovlivnila více, než jsem si myslel. Jmenovala se My z ostrova Salkråkan (Astrid Lingren) a byla o ovdovělém taťkovi se dvěma dětmi, kteří si ze Stockholmu udělali výlet na přilehlý ostrov. Těch ostrovů je tady totiž, omluvte mi moji francouzštinu*, jako nas#áno. No, abych se vrátil k tématu; někdy v té době jsem si vysnil, že tady jednou budu bydlet. A heleme se! :) Není to tak fajn, jak jsem si to vysnil. Není to sen desetiletého kluka. Je to ale přesně můj sen teď v pětadvaceti. Sen, který se mi vyplnil a ze kterého hodlám ukousnout co nejvíce to půjde. Tradá, famfáry, okvětní lístky létají vzduchem, ženy ho chtějí a muži chtějí být jako on!

Dneska budu vařit tresku s růžičkovou kapustou. Zní to hnusně, ale myslím, že to bude bájo :) Recept sem hodím hned.

Tož ale mějte se fajn na jihu, pořád se mi po vás stýská, chachaři!



* z anglického „pardon my French“ – obrat omlouvající nevhodnou mluvu ;)