neděle 20. dubna 2014

Treska s růžičkovou kapustou

400g tresky
15 hlaviček (?) růžičkové kapusty
slanina
máslo
petrželka
limetka
sůl
pepř
hladká mouka
brambory
kompotované brusinky (to tak úplně být nemusí)

a pokud chcete i citronovou omáčku:
citron
máslo
cukr
sůl
muškátový oříšek

Hejsan!

Dneska napíšu fakt easy recept na tresku. Moc mi to chutnalo, tak snad na tom budete podobně, holoto ;) Ještě než se do toho pustíte, prosím nekupujte tresku mraženou, a když už vám nic jiného nezbyde, tak ať to alespoň není vodou nacucaná hnuska. Treska musí vonět jako ryba a je to docela pevné maso, tak bacha na to.

Tákže, tresku očistíme (pokud máte filet, je dost možné, že se v jednom místě budou objevovat kosti, tak odřezat) a opláchneme. Hned, jak se tak stane, osušit. Rybičky sice mají rády vodu, ale jenom, když jsou živé a plné elánu.
Nakrájejte filet na asi 5cm proužky (takový větší nugetky z mekáče), hoďte do misky a zakapejte půlkou limetky a šup do lednice.

Připravíme si kapustu – je jí třeba obalit ve slanině a to za použití párátka nebo nějaké kovové alternativy. Je to vlastně úplně snadné – půlky kapusty obalíme v půlkách plátků slaniny a i se zbytkem kapusty, na který nám slanina nevyšla, hodíme všechno na páru (já jsem použil důmyslný systém hrnec, síto, poklice) a paříme než kapusta nebude měkká (měl jsem to monitorovat víc, ale tuším, že to bylo tak 15 minut).




Dáváme vařit brambory a vytahujeme tresku z lednice.

Rybišku osušíme, zasypeme moukou a rychle orestujeme na pánvi (ideálně na typu, který můžete dát do trouby). Měla by se začít rozpadat a v tu chvíli rychle pryč z pánve, jinak z ní bude kaše.

Už to máme skoro ready. Tresku dáme z pánve pryč a jemně smícháme s nasekanou petrželkou. Taky to je třeba ještě zapéct. Já jsem to udělal tak, že jsem na půlku pánve dal kousky tresky (na kterou jsem nastrouhal máslo) a na druhou všechnu kapustu a hodil to celé pod grill s horkým vzduchem. Pokud nemáte troubu, která to umí, jenom jí prostě rozpalte na co nejvíc a na chvíli to tam celé šupněte.


Vytáhnout a hurá! Je to rychlé, snadné, dobré.

Můžete k tomu dát i brusinkový kompot, ale nemusíte. Dobré to je ještě s jemnou citronovou omáčkou (ve šťávě z citrónu rozpustit máslo, přidat špetku soli, cukr, pepř a trochu muškátu), kterou si strávníci můžou dle chuti přilít. Pokud se rozhodnete pro omáčku, nedávejte brusinky a kapustu bez slaniny (odzkoušeno, nejde to k sobě).




sobota 19. dubna 2014

Jaro je tu, lidi šííílííí...



Tjena!

Dlouho jsem nic nenapsal a jako omluvu si můžete domyslet všechny možné výmluvy od toho, že mě držel v zajetí nelítostný mýval až po zánět palce na noze. Já vím, půjdu do pekla. Nemožné se ale stalo skutečností. Žiju a dneska se cítím více jako los než za těch minulých osm měsíců. Takže co bych vám řek? Mám pár receptů připravených na to, abych je jenom sepsal a taky mám v hlavě cosik o Velikonocích. Ale asi na to budu zatím kašlat, protože je jaro. Dneska to konečně přišlo. Jaro. Jaró! Rozkvetly třešně na Kungsträdgården a sešel se tam snad celý Stockholm; a i když jsem stále ještě churav, musel jsem se tam vypravit taky, abych udělal fotku a alespoň někdo mi věřil. Sedím teď na pobřeží na trávě kousek od umělecké školy a poslouchám vlny a v dálce šumění města. Jo, racci jsou tady taky, potvory jedny. Samozřejmě jsem si koupil 3 deci mléka a cítím se víc švédsky než kdy jindy. Nebo více jako los? Vždyť je to to samé. Prostě idylka jak cyp a tečka.



















Podělím se teda alespoň o pár myšlenek. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, proč jsem se tak usilovně snažil dostat právě sem. Všechno to začalo, jak už to u velkých věcí asi bývá, v „dávném“ dětství. Bylo mi asi 10, když jsem poprvé přečetl celou knihu, která, jak se teď asi ukázalo, mě ovlivnila více, než jsem si myslel. Jmenovala se My z ostrova Salkråkan (Astrid Lingren) a byla o ovdovělém taťkovi se dvěma dětmi, kteří si ze Stockholmu udělali výlet na přilehlý ostrov. Těch ostrovů je tady totiž, omluvte mi moji francouzštinu*, jako nas#áno. No, abych se vrátil k tématu; někdy v té době jsem si vysnil, že tady jednou budu bydlet. A heleme se! :) Není to tak fajn, jak jsem si to vysnil. Není to sen desetiletého kluka. Je to ale přesně můj sen teď v pětadvaceti. Sen, který se mi vyplnil a ze kterého hodlám ukousnout co nejvíce to půjde. Tradá, famfáry, okvětní lístky létají vzduchem, ženy ho chtějí a muži chtějí být jako on!

Dneska budu vařit tresku s růžičkovou kapustou. Zní to hnusně, ale myslím, že to bude bájo :) Recept sem hodím hned.

Tož ale mějte se fajn na jihu, pořád se mi po vás stýská, chachaři!



* z anglického „pardon my French“ – obrat omlouvající nevhodnou mluvu ;)

středa 22. ledna 2014

Losos na kopru s červenou řepou

Tjena!

Dneska jsem se vrhl na slibované vaření a, děcka, to mi nebudete věřit, ale já snad ještě nikdy neuvařil nic tak dobrýho. Původní plán byl to sníst a hned všechno napsat, ať na nic nezapomenu, ale musel jsem se po tom gastro-orgasmickém zážitku jít projít, abych to všechno vstřebal. Mimochodem venku je taková kosa, že mi přimrzaly víčka k bulvám.

Dnešní večerní menu je tedy losos na kopru s červenou řepou. Nemůžu si dovolit nepoznamenat, že červenou řepu nemám rád, resp. nemám rád její nakládanou verzi (aka kyselý humus, co nám ve škole nutily paní vychovatelky). Tohle mi ale dělalo v puse takovou radost, že jsem se přemáhal to polknout, jenom aby mi ta chuť vydržela co nejdýl. Nekecám.

Všechno začalo za devatero řekami a Baltem v jednom bytečku kousek od haly Globen ve Stockholmu a to statusem na Facebooku.

16:49
Chtel jsem napsat blog o tom, jak delam svedskeho slede. Nesehnal jsem cerstveho slede (pravda, byl jsem jenom v jednom obchode). Dam tam tedy lososa presne v duchu zname poucky "kdyz nemate cerstvy tymian, dejte tam suseny; kdyz neni ani to, dejde tam majoranku a kdyz neni ani ta, dejte tam kecup". Ale nejdriv musim umyt nadobi, takze zacnu nekdy kolem pulnoci. Ou je! Babica je muj BUH.

16:50
FIKA! (kafe musí být, že)

17:10
No dobře, umyju to. Deset z deseti Švédů doporučuje jako nejlepší hudbu k nádobí:


17:25
Nádobí hotovo, nyní pěkná fotečka toho, co všechno bude třeba:














Ok, jdem vařit. Rybka je na dvě porce, protože sami jedí jenom zatrpklí samotáři.

2 filety z lososa s kůží
čerstvý kopr
červená řepa
citrón
půlka větší cibule
slunečnicový olej
máslo
15% smetana
hladká mouka
brambory
sůl
pepř

Začnem tím, že oškrábem řepu (rödbeta) a brambory (potatis) a na drobno nakrájíme cibuli (lök). Řepu pak nakrájejte na trochu větší kousky než jste zvyklí z těch zavařených, lépe tak vynikne její chuť. Na kapce oleje (solros olja) dejte dělat cibulku, špetkou soli (salt) ochuťte. Tady bacha, cibuli je fakt nutné dělat děsně pomalu. Tak pomalu, že pokud si myslíte, že jí děláte pomalu, ještě přidejte 10 minut. V mezičase nakrájejte na droboulinko asi dvě lžíce kopru (dill)a smíchejte je s jednou lžíci hladké mouky (mjöl). Takto vytvořenou směsku si odložte, za chvíli ji budete potřebovat.

Až bude cibulka hotová (zlatá, ne hnědá!), přidejte řepu, podlijte asi 75ml smetany (grädde) a polovičním množstvím vody a pomalu duste. Já to dělal ve svém mini papiňáku, ale samo, že to jde i normálně.

Vrhnem se na rybku. Nejdřív je jí třeba osolit; udělejte to tak, že ji vemte normálně do ruk a sůl do ní vetřete. Bacha ať jí není moc. Rozpusťte si asi tři lžíce másla (smör) a až to bude, přelijte ho do misky a vymačkejte do něj asi dvě lžíce citrónu (citron). Zamíchejte a ochutnejte. Bude to chutnat jako máslo s citrónem. Pořádně v tom roztoku rybku vymáchejte, zbytkem to celé polijte a šup do lednice. Za chvilku se na rybce udělá máslová krustička a to je přesně ten čas, kdy to celé hodíte na pořádně rozpálenou pánev s trochou oleje.

Teď zase bacha. Spousta lidí neumí normálně usmažit rybí filet. Základ je začít tou stranou, kde je kůže a rukama to na pánvi přidržet, ať se nezkroutí a následně nerozpadne. Tak minutku to nechte vypéct (bacha, ať to nespálíte) a pak je jenom třeba každou stranu rybky smažit po takových 10-20 vteřinách. Nejlépe se obrací v rukách, protože se pak spíš nerozdrolí. Taky nedávejte na pánev více než dva kusy najednou - tuk se příliš ochladí, kůže ho nasaje, pak se rychleji upeče a máte z toho fujtajxl.

Po předsmažení rybku vytáhněte, polijte trochou výpeku a zasypte směsí mouky a kopru (mouka tam je, aby nám ten kopr hezky na masénku držel). Teď už to stačí z každé strany na chvilinku do zlatova a máme hotovo. Takový filet má pak křupavinkatou kůžičku, koprovou krustičku a vevnitř je šťavnatý a hlavně NEPROPEČENÝ! Jestli z toho někdo z vás udělá škvarek, nepřejte si mě, holoto!

Řepa by už měla být hotová taky, takže můžem podávat. Pokud jste měli dost důvtipu nebo si recept nejdříve přečetli a pak až začali, někde v průběhu jste dali do osolené vody brambory, přivedli k varu, atd.

Zakápněte trochu citronu a podávejte se snítkami kopru. Hotovo :-)

...a takhle to pak vypadá:

neděle 19. ledna 2014

"To u nás..."

Když jsem tu v září přijel, byl jsem malý a neškodný los. Ten chlad tě ale zocelí, protože tady je vole furt zima a tma, tak jsem musel rychle dospět a začít si zase sám vařit a tak. Ono mě to bavilo vždycky, ale tady jsem ze startu narazil hned na zu páru překážek, které jsem musel nějak překonat nebo si na to prostě zvyknout. Zásadní věc je to, že všechno je ve švédštině, kterou furt úpně nepobírám, že. Ale řek jsem si, že jak víš, že smetana je grädde, je všechno z půlky v cajku (protože dobrý kuchař se pozná na omáčkách a dezertech, to ví i Babica).
Tákže děcka, tu máte 5 do oči bijících rozdílů mezi švédskou a českou dennodenní gastrónómií. Budu to psát ve spěchu, ať mi nepřimrznou kulky k noťasu (sousedovic wifinu chytam jenom na balkoně).


1. Rybky
Clupea harengus, švédsky sill nebo také strömming, česky sleď. S koprem, v nálevu, jiném nálevu, se smetanou, se smetanou v nálevu, kvašený, pečený, uzený, smažený. Prostě sleď. Jako samozřejmě tady koupíte čerstvé rybky z moře a mám je na talíři skoro pořád, ale místní obsese sleděm jde trochu mimo mě. Příští týden sem ale hodím recept na tradičního smaženého sledíka, který je celkem v poho. Je jednoduchý a vůbec, zvládne to i moje stará, která neumí udělat ani vajíčka. Rád bych totiž ukázal, že rybka není jenom smažený kapr, treska na pánvi nebo grilovaný losos či pstruh. Protože co? Protože rybky jsou nej!


2. Kafe
Švéd průměrně spotřebuje 8,2 kg kávy ročně. To je o asi 100% více, než se spotřebuje v ČR; přisuzuju to tomu, že přes zimu, kdy je tady, ruku na srdce, fakt kosa a tma, se je třeba nějak povzbudit. V létě pak všichni ještě fičí na absťácích ze zimy. Švédi si dokonce vymysleli vlastní slovo pro pauzu na kafe - fika. Pije se tady pořád - ke snídaní, dopoledne, k obědu a odpoledne. Takže čtyři kafe denně je docela standard, konzumuje se hlavně překapávané. Dříve tady taky narazíte na kavárnu, než na cokoliv jiného. "Fice" prostě není úniku a nezbývá než se stát taky závislákem. Když jsem přijel domů a dva dny ho neměl, málem to se mnou šlehlo. Nekecám. I teď mám u sebe půllitrák této životadárné kapaliny. Bez kafe ani krok!


3. Mlíko
Další jev, který se mi zdál po příjezdu úplně mimo. Na osobu se tady ročně spotřebuje 355 litrů mléka. Jo, čtete dobře. Slovy tři sta padesát pět litrů ročně - to je skoro jedna krabice na den! Už jste někdy měli klobásu s horčicí a k tomu sklenici mléka? Že ne?! Tady zcela normální. Mléko je často i "na čepu" k poledním menýčkám!
Všechno to má asi co dělat zase s tmou a nedostatkem vitaminu D. Asi.


4. Kannelbullar, Kladkakka, Lussekatter... prostě sladké
Kafe se tady samozřejmě nepije jen tak samotné. Ona totiž fika je tak trochu náboženský obřad ke kterému patří i konzumace nějaké té sladkůstky. Vztah Švédů k buchtičkám a dortíkům nejlépe vysvětlím na příkladu - 4. října slaví celé Švédsko "Den skořicových šneků". Normálně to je skoro jako svátek a všichni to tady děsně řeší. Jenom v práci jsem jich měl asi šest a skoro se nepracovalo, protože jsme akorát žrali a pili kafe, odpoledne pak stejné množství a kdyby ti parchanti švédští neuměli dělat sladké tak dobře, už bych do sebe cukr nikdy po tom zážitku nedostal. Takové dny tady mají třeba i palačinky, šafránové buchty a vafle. Tak určitě.


5. Vánoce
Dost bylo keců. Vánoční tabuli nechám vysvětlit místnímu.


sobota 18. ledna 2014

První blog a o co jako jde

Filip. Rok narození 1989. Vyrostl v Ostravě. Bydlel v Brně. Bydlí, pracuje, žije ve Stockholmu.

Nikdy nepsal blog a má z toho trochu strach. Princip food blogu mu přijde nepřirozený a trapný. Raději proto bude psát pod pseudonymem Los Anders. Děkujeme za pochopení.

---------

Tjena! Jsem Anders. Los Anders.