"To u nás..."

Když jsem tu v září přijel, byl jsem malý a neškodný los. Ten chlad tě ale zocelí, protože tady je vole furt zima a tma, tak jsem musel rychle dospět a začít si zase sám vařit a tak. Ono mě to bavilo vždycky, ale tady jsem ze startu narazil hned na zu páru překážek, které jsem musel nějak překonat nebo si na to prostě zvyknout. Zásadní věc je to, že všechno je ve švédštině, kterou furt úpně nepobírám, že. Ale řek jsem si, že jak víš, že smetana je grädde, je všechno z půlky v cajku (protože dobrý kuchař se pozná na omáčkách a dezertech, to ví i Babica).
Tákže děcka, tu máte 5 do oči bijících rozdílů mezi švédskou a českou dennodenní gastrónómií. Budu to psát ve spěchu, ať mi nepřimrznou kulky k noťasu (sousedovic wifinu chytam jenom na balkoně).


1. Rybky
Clupea harengus, švédsky sill nebo také strömming, česky sleď. S koprem, v nálevu, jiném nálevu, se smetanou, se smetanou v nálevu, kvašený, pečený, uzený, smažený. Prostě sleď. Jako samozřejmě tady koupíte čerstvé rybky z moře a mám je na talíři skoro pořád, ale místní obsese sleděm jde trochu mimo mě. Příští týden sem ale hodím recept na tradičního smaženého sledíka, který je celkem v poho. Je jednoduchý a vůbec, zvládne to i moje stará, která neumí udělat ani vajíčka. Rád bych totiž ukázal, že rybka není jenom smažený kapr, treska na pánvi nebo grilovaný losos či pstruh. Protože co? Protože rybky jsou nej!

2. Kafe
Švéd průměrně spotřebuje 8,2 kg kávy ročně. To je o asi 100% více, než se spotřebuje v ČR; přisuzuju to tomu, že přes zimu, kdy je tady, ruku na srdce, fakt kosa a tma, se je třeba nějak povzbudit. V létě pak všichni ještě fičí na absťácích ze zimy. Švédi si dokonce vymysleli vlastní slovo pro pauzu na kafe - fika. Pije se tady pořád - ke snídaní, dopoledne, k obědu a odpoledne. Takže čtyři kafe denně je docela standard, konzumuje se hlavně překapávané. Dříve tady taky narazíte na kavárnu, než na cokoliv jiného. "Fice" prostě není úniku a nezbývá než se stát taky závislákem. Když jsem přijel domů a dva dny ho neměl, málem to se mnou šlehlo. Nekecám. I teď mám u sebe půllitrák této životadárné kapaliny. Bez kafe ani krok!


3. Mlíko
Další jev, který se mi zdál po příjezdu úplně mimo. Na osobu se tady ročně spotřebuje 355 litrů mléka. Jo, čtete dobře. Slovy tři sta padesát pět litrů ročně - to je skoro jedna krabice na den! Už jste někdy měli klobásu s horčicí a k tomu sklenici mléka? Že ne?! Tady zcela normální. Mléko je často i "na čepu" k poledním menýčkám!
Všechno to má asi co dělat zase s tmou a nedostatkem vitaminu D. Asi.


4. Kannelbullar, Kladkakka, Lussekatter... prostě sladké
Kafe se tady samozřejmě nepije jen tak samotné. Ona totiž fika je tak trochu náboženský obřad ke kterému patří i konzumace nějaké té sladkůstky. Vztah Švédů k buchtičkám a dortíkům nejlépe vysvětlím na příkladu - 4. října slaví celé Švédsko "Den skořicových šneků". Normálně to je skoro jako svátek a všichni to tady děsně řeší. Jenom v práci jsem jich měl asi šest a skoro se nepracovalo, protože jsme akorát žrali a pili kafe, odpoledne pak stejné množství a kdyby ti parchanti švédští neuměli dělat sladké tak dobře, už bych do sebe cukr nikdy po tom zážitku nedostal. Takové dny tady mají třeba i palačinky, šafránové buchty a vafle. Tak určitě.


5. Vánoce
Dost bylo keců. Vánoční tabuli nechám vysvětlit místnímu.